Zážitky při ceremonii ,,Poznáni”

Při Ceremonii jsem byla vystřelena do hlubin Vesmíru.Nacházela jsem se uprostřed hučícího prostoru,kde znělo a vibrovalo ómmm a z něhož vystřelovaly světelné střípky různých tvarů a barev nebo jakési barevné obrazce.Vnímala jsem,že jsem uprostřed tvoření.Po návratu vědomí do těla mě zaplavila láska ke všemu a cítila jsem jednotu se vším a obrovskou vděčnost,štěstí a radost.Celé tělo vibrovalo a mravenčilo a stav pokračoval ještě několik dní a nocí,kdy jsem pociťovala návaly světla a lásky zejména při meditaci a cvičení pranajámy.Po Ceremonii vnímám intensivněji přítomnost Božství v sobě.

– M.Š

Zážitky při ceremonii ,,Poznáni”

Od začátku ceremonie jsem byl velmi hluboko ve vesmíru. Viděl jsem fraktály. Cítil jsem, jak ve mně bojují andělé s démony, a začal jsem plakat, protože jsem pochopil skutečný život – jak my lidé bojujeme s démony, jak naše myšlenky mohou být destruktivní, pokud stojíme na straně démonů, a to jak fyzicky, tak psychicky.

Po ceremonii mám jasné myšlenky a pochopil jsem, co je skutečný život. Jaký to je neuvěřitelný pocit, když vidíš, vnímáš a cítíš fraktály Stvoření  a jsi spojen s Bohem a světlem. Modlil jsem se k Bohu za odpuštění a světlo, které jsem dostal, je to úžasný pocit.

Cítím se šťastnější, naplněný požehnáním, cítím, že mě Bůh chrání před vším zlým, a věřím, že po několika dalších ceremoniích budu s Bohem a jeho milostí a láskou neporazitelný.

Po ceremonii jsem se začal smát, protože ten pocit byl neuvěřitelný – měl jsem pocit, že jsem se znovu narodil. Cítil jsem, že mám blokády kvůli démonům, a že se některé z nich uvolnily.

Pochopil jsem chyby, které jsem udělal v minulosti, a Bůh mi pomohl pochopit, jak důležité je žít duchovní život, že Bůh má s námi vždy nějaký plán, a že se věci dějí z určitého důvodu – ať už dobré, nebo špatné. Časem se všechno vyřeší.

– M.R.

 Zážitek s Baladharou

„Bože, chceš-li, abych Ti byl věrný, udělej zázrak! Dej mi najevo Svou přítomnost a já půjdu za Tebou!”

A druhý den se to stalo…

Potkal jsem odpoledne kamaráda a svěřil jsem se mu se svými problémy. Bylo to pěkně strávené odpoledne.

Ještě ten večer pro mě přišel a povídá mi: Oblékni se a pojď, mám pro Tebe překvapení. Přijel Baladhara, řekl jsem mu o Tobě a přijme Tě.“

Po těchto slovech jsem v sobě cítil rozčarování. Věděl jsem, že budu blíž Bohu jako nikdy předtím. Už jednou jsem zažil setkání s Baladharou, ale nikdy jsem s ním nebyl sám.

Byl jsem nevrlý a nesvůj. To je ale v pořádku, to jen zlo ví, že přijde Světlo a ono bude chtě nechtě muset ustoupit. Jeho přítomnost byla cítit, a když po pár minutách přišel do pokoje a já se podíval do jeho očí, bylo hotovo. Od té chvíle jsem v sobě cítil, jak temnota zápasí a snaží se mě odradit od toho, kvůli čemu tady Baladhara je.

Ten večer jsem dostal Baladharovo požehnání, Světlo. Promlouval se mnou také a já jsem postupně začínal cítit obrovskou úlevu. „Uvolni se“, říkal mi, ale nebylo to tak jednoduché. Zlo ve mně se bránilo a doslova Baladhorovi v mém duchu nadávalo, útočilo na něj. Baladhara mě ale ujišťoval, že je to v pořádku. Byly to hrozné myšlenky, strašné věci, nadávky, urážky. Podkopávalo mě to a chtělo mě to doslova odradit. Čím hlouběji do mého nitra Baladhara  vstupoval a čím déle se do mě díval, tím více to začínalo řvát, tím více se to bránilo. V tu chvíli jsem si nebyl jist sám sebou. Jsem to Já, nebo nejsem? Baladhara mě ale stále ujišťoval, že je to v pořádku, jen ať se  uvolním.

Když jsem ho do sebe pustil, všechno se začínalo rozjasňovat. Jak mě uklidňoval, začalo to vše postupně mizet. Už jsem pak ani nepřemýšlel nad tím, kde to je, či co to je, myšlenky zmizely. Měl jsem jistotu, že už jsem v bezpečí, v náruči Božství a žádné další podobné myšlenky mě nenapadaly. Byl jsem jako malé dítě v maminčině náruči.

Druhý den ráno mi připadalo, jako bych to ani nebyl já. Doslova jsem se vznášel. Zažíval jsem nepopsatelné stavy lásky, soucitu, porozumění, duševní svobody a absolutního klidu. Barvy byly pestřejší, vnímání bylo jasnější. Bylo to jako bych cítil trávu růst. Vnímání naprosto na jiné, jemnější úrovni. Připadalo mi, že se pohybuji na úplně jiné planetě.

Všechny lidi jsem strašně rád viděl, lidi v autobuse, své kolegy z práce, atd. Všichni byli součástí, oni byli mnou a já jsem byl jimi. Najednou všechno dávalo smysl a bylo jasné. Přál jsem si, aby tento pocit nikdy neskončil.

Jak dny ubíhají, cítím v sobě stále toto Světlo a sílu. Je to krásný pocit vědět, kde hledat pomoc a které se vám vždy dostane, ať už jste kdekoliv.

Na závěr bych chtěl napsat jen…nezapomínejme se jeden na druhého usmívat, pomáhat si, tolerovat se navzájem. Být k sobě upřímní. Chtěl bych všem lidem popřát klid a mír na duši.

– Michal

Baladhara a jeho spojení s přírodou

Baladhara je ve spojení s přírodou a samozřejmě také i se zvířaty. Někdy s nimi i vnitřně promlouvá. V Baladharově přítomnosti jsem se několikrát stal svědkem pozoruhodných událostí. Bylo to krásné a poutavé – cítit, jak mezi ním a celou přírodou proudí láska.

Chtěl bych Vám zde vyprávět jeden z příběhů, který jsem zažil, když jsem mohl trávit nějaký čas vedle něho. Seděli jsme na břehu jezera, pozorovali jsme okolní přírodu a najednou jsme spatřili divokou labuť.

Jakmile ji Baladhara, již v dálce spatřil, začal se usmívat. Nechápal jsem proč, až později jsem pochopil. Tato labuť se k nám stále více přibližovala, až doplula k nám na samý břeh. Vystoupila z vody a mířila přímo k Baladharovi. Nejdříve ho začala okusovat, Baladhara ji chytil lehce za zobák, dal jí Světlo a tím ji i zklidnil. Očekával jsem, že labuť začne zběsile utíkat, však k mému překvapení se odehrával pravý opak. Byl to ohromující zážitek. Labuť se poté pokorně posadila přímo proti němu a hleděla mu rovnou do očí. Takto setrvala v jakémsi vnitřním klidu asi 15 minut. Než se opět odebrala do vody, jakoby se uklonila a poté se pomalým, trochu až vrávorajícím krokem, jakoby v jistém opojení, vracela zpět do
vody. Ptal jsem se, co to vše mělo znamenat a Baladhara odvětil: “I divoká zvířata si chodí pro Světlo.” Okolo chodící lidé byli v úžasu, jelikož něco takového ještě neviděli. Využil jsem tedy pohotově situace a začal fotit tento nezvyklý okamžik

Evička, únor 2009 a Baladhara

Je tomu již osm let, co jsem potkala Baladharu. Byly mi pak dány čtyři roky v jeho blízkosti. V té době se mi život velmi změnil.

Pochopení a naučit se poznávat pravé hodnoty bytí mi byly ukázány. Bylo mi odpovězeno na otázku: „Co je smyslem života a proč mě vše světské potěší jen na chvíli?“ Život byl tehdy neustálý kolotoč nahoře a dole. A pak zase ta vnitřní prázdnota. Počátky duchovní cesty byly nelehké. Nastalo odříkání sebestředných názorů, činů a čištění vlastností ega. Strachy a špatné vlastnosti, které jsem v sobě nosila, mi Boží Světlo pomohlo vyzdvihnout, uvědomit si je a záhy rozplynout v nicotu. Vždy, když na mě Baladhara hleděl, jsem cítila, jakoby vše viděl. Uvolnění a odevzdání se mi pomohlo více se otevřít.

Poté mnou prostoupilo jemné mravenčení, až jsem doslova necítila tělo. Pocit jako bych tady byla a nebyla. Pak přišlo žhnoucí teplo. Má prosba byla nechat se tím více strhnout a ustát to. Začala jsem se točit a byla jako v nebi. Byly dny, kdy tělo jako hadrový panák chodilo slabé i bolavé. V blízkosti Baladhary se to však rozplynulo. Má roztěkaná mysl a neumlčitelná ústa dostaly také co proto. S jeho pohledem a myšlenkou na něj se myšlenky propadly do nicoty a ústa neměla co říct. Dostávalo se mi vnitřního uvědomění a zpomalení mysli. To vše mě přibližovalo k vnitřní Jednotě, kde jsme si všichni rovni a doma.

Baladhara mi v životě velmi pomáhal a pomáhá. Stačí už „jen“ jeho přítomnost nebo myšlenka na něj.

Děkuji.

***

 Pozdni večeře u Baladhary s malým Jakubem:

Byli jsme pozváni na večeři, kde s námi seděl Baladhara. Jako mamka jsem držela ročního synka Jakuba na klíně. Blízcí přátelé Baladhary nám uvařili vynikající mňamku. Panovala klidná atmosféra a těšení se na chutě. Kubíčkovi jsem nestačila dávat do pusinky.

Náhle se otočil a chvíli se díval na Baladharu a on na něj. Pak ukazoval k oknu, jakoby na závěs. Říkám mu: „To mají hezký závěs.“ A Baladhara odpovídá: „Kdepak závěs.“

Kubíček spatřil něco, co já jsem neviděla.

Chvilka příjemného klidu, blaženého tepla a slabost, kterou jsem cítila měla smysl. Kubíček se začal tak velmi smát, že jsem měla pocit, jakoby něco vypil. Nemohl přestat, až jsme se museli smát také. Neustále ukazoval a řehtal se. Cítila jsem radost a čisté naplnění. Něco, co ani nedokážu moc vyjádřit.

Za vše s láskou děkuje Eva.